Už od Samhainu „minulého roku“ se snažím pořádně otevřít světu, opravdu aktivně a jednou provždy vyjít ven ze šuplíku, tedy snažím se – dovolovat si – pouštět (už konečně) věci co tvořím, ideálně hned, a zpřístupňovat zároveň i způsoby a návody, skrze vznikající projekt Vědomé psaní, abych snad napomohla i dalším přirozenému plynutí tvorby třeba i tobě a žádní další už nemuseli na své cestě bloudit a váhat, alespoň ne tak zbytečně dlouho, jako jsem to měla možná já.

Ta změna na sebe nechávala už dlouho čekat

Velmi dlouho jsem o sobě pochybovala a nedovolovala si pouštět ven nic.
Bála jsem se, že nic z toho co píšu není nic, co by někdo měl číst, ale čím víc jsem si zvědomovala důvodu toho, proč to tam mám, tím víc jsem přicházela na to, že to není pravda. Vše je provázané, a tak i ono smýšlení o vlastní tvorbě může být někdy provázané třeba i s vnímáním vlastní sebehodnoty. O tom ostatně píšu ve svém připravovaném e-booku Z ušlápnuté pisálky, vědomou spisovatelkou.

Ale jak k tomu všemu tedy došlo ve zkratce? Že si  tvořím web? Umísťuji na něj svou tvorbu a dokonce píšu tento článek? A říkám tím vším – jsem tady?  Ano, jsem a nebojím se to přiznat a už se ani nestydím o tom dát vědět?

Nelehkým rozhodováním skrze vědomé zkoumání všech aspektů, toho co mě od toho doposud drželo dál. Nesnadným a důkladným, ale za to rozhodným přijetím a odhodláním to vše zaintegrovat a aktivně i s tím, ruku v ruce, začít pracovat.

Tedy rozhodnutím vyjít vstříc svým snům a přáním oproti strachům. Zasvětila jsem se tomu nejen v myšlenkách, vědomou prací s tím, co se mi vynořovalo, ale následně i skrze rituál, tedy skrze jednu (ne)obyčejnou rodinnou událost.

Výlet na zámek Nižbor 🙂

Na zámku Nižbor se totiž loni (2021), třiadvacáteho října, konaly tradiční keltské slavnosti, při nichž jsem o sobotním dni a noci měla to štěstí Samhain oslavovat se svou holčičkou i partnerem a ten den poznanou kamarádkou.

O události jsme se dověděli skrze plakát, vyvěšený na naší vesnické nástěnce a jelikož jsem už tento svátek dlouho registrovala, nezaváhala jsem a těšila se, že se mi splní přání ho oslavit.

Keltský Nový rok mi šel naproti právě vhod k mým životním změnám a tak se k němu nešlo (v  mém odhodlání ve změně životního směřování) neupnout a tak zatímco jsme trávili bílý den na zámku i po okolí v podzámčí, padla noc a my byli na nádvoří náhle součástí něčeho krásného, v lecčems úsměvného a přeci magického a silného.

Za doprovodu mohutné hudby, skandinávské Wardruny, se začal odehrávat rituál

Ocitli jsme se v záři, obklopeni lidmi s loučemi a procházeli spolu s nimi očistnými ohni. S naděje-plnými plamínky čajových svíček v dlaních, abychom se mohli jejich září očistit a vstoupit do nového cyklu, přírody, koloběhu života, do svého znovuzrození.

Na hranici, mezi mrtvými a živými, jejíž průchod prý Samhain otevírá, jsme se po celém dni povídání si o těžkostech, radostech i vtipnostch minulého, nejen covidového roku, s partnerem a mou novou známou, oprošťovali od starého a vzhlíželi k novému.

S pobavenou. Posvátnou. I rozkošnickou radostí z toho, že navíc snad letos děláme i něco napřed!

Díky oslavě pohanského nového roku už třiadvacátého října(!), jsme mohli ten svůj starý a přitom ještě přece neukončený rok zahodit o něco dřív! A tím začít i svůj obrozený a nový život právě hned!

A to znělo jako skvělá příležitost urovnat si věci a uzavřít všechno staré ještě v předstihu. Takže až se bude uzavírat ten „oficiální“ rok, kalendářní, Silvestrovský, připadající na 31. prosince 2021… My už budeme dávno úplně jinde, mnohem dál…

Bavili jsme se tím, že jsme právě teď tady a máme právě tuhle příležitost, už teď a rozhodně jsme ji nebrali jako náhodu, ani jsme ji nechtěli nechat uniknout.

Já s dcerou jsme přitom mohli starý rok a tedy i naše stará já opustit ještě před vlastními narozeninami! Což bylo ještě o to více magické a povznášející. Jelikož jsem si připadala, jako bychom se opravdu ocitly v časoprostoru mezi světy.

Jako bychom náhle byly o něco mladší i starší zároveň, jako bychom předtím byly i nebyly, jako bychom nyní snad teprve začínali, protože tím, že naše narozeniny se ještě neodestály, jsme ani my nezestárly a to mě nabíjelo energií a elánem.

Zvědomovala jsem si minulý rok i sebe sama nyní, teď a tady, v přítomném okamžiku, abych si opravdu „hmatatelně“ odlišila to staré, od kterého se budu chtít oprostit. Aby se uvolnila kapacita pro to začít to nové, ale zároveň jsem přemýšlela nad tím, jak neztratit úplně kontinuum ze starého, pozitivního, které mi dobře posloužilo a čerpala a rozvíjela ho i nadále.

A tady jsem se definitivně rozhodla. Pokud už nyní o sobotě magického třiadvacátého, two three, to free, too free, je nový rok, tak zítra mám svého prvního dne nového roku a mohu začít zcela znovu, navíc o něděli, kdy bude i partner doma a budu mít volnější náruč, jelikož holčička bude v té jeho.

Rozhodla jsem se, že hned zítra začnu znovu vytrvale a vědomě psát a započnu kroky k tomu, aby se i to napsané dostávalo dál.

Na upomínku toho večera jsem si koupila malý kámen, aby mi tento krásný večer i můj záměr později připomínal.

A při sfoukávání čajové svíčky si přála to, co už od dětství vždycky.

BÝT spisovatelkou. Žít, příjímat, milovat a vyprávět o tom všem.

Další den jsem pak opravdu začala svůj den tím, že jsem dle svého starého dobrého zvyku vzala tužku a papír a začala své vize o ideálním směřování dávat na papír, abych jim dala konkrétnější obrysy.

Vypsala jsem si:

1. co je pro mě v tuto chvíli, tohoto období života nejdůležitější
2. co jsou mé důležité věci
3. jaké mám obecně trvalé velké sny a přání
4. a začala přemýšlet o tom, jakými způsoby je v mé nynější situaci lze začít realizovat

Zvědomněním si své podstaty (1), výzev i tužeb (2), jsem za nimi pak mohla a také začala, s o to větší vervou, mířit.

V duchu všech těch milovaných knižních i filmových charakterů. Vydala jsem se na svou cestu hrdinky. Tedy někoho, kdo následuje cestu za svým posláním. Na dobrodružnou pouť ze šuplíku a za naplněním, tak aby z mých darů mohli čerpat i další.

Nejrychlejším způsobem toho, jak psát „ven,“ svobodně, relativně nezávisle a prakticky samonákladem, se zdály vlastní webové stránky. A tak, jak tomu už vesmír chtěl a jak tomu webové algoritmy dopřávají, stalo se, že jsem při svých hledáních narazila na kurz, který ve své podstatě shrnoval všechno to, co jsem pro realizaci svého webu potřebovala po technické, administrativní i praktické stránce vědět a navíc to v mnohém i překračoval.

Přihlásila jsem se do něj tedy a začala se za jeho pomoci rozvíjet.

Čekal mě přitom na cestě úspěch?

Zdolala jsem hrdinně překážky?

To posuďte sami.

V jednom z dílčích výsledků cesty se totiž právě nacházíte.

Jsou jimi tyto webové stránky…

Tento blog.

Ale i zcela nový projekt Vědomého psaní… který se ještě bude nadále rozvíjet.

A jak si ještě povedeme?

To bude snad dalším příběhem objevného putování, na které vás tímto otevíracím článkem srdečně zvu.

A doufám, že vás inspiroval na vaší vlastní cestě, v novému začátku, nebo k novému začátku, který si lze ostatně udělat kdykoli, i vlastními rituály, ohněm i bez, sfouknutím lísku, ranním nádechem, nebo vypsáním si svých přání na papír.

Pokud byste si však proto chtěli udělat i výraznější mezník, můžete začít třeba o novolunní, které se opakuje každý měsíc, které nastává právě dnes!

Pokud si nějaký takový rituál uděláte, dejte mi o něm vědět :). A pokud si ho budete chtít udělat ve velkém, ale dřív než o Silvestru, těšte se na Nový Samhain. 🙂

Do nového Samhainu může být pro někoho ještě daleko. Pro mě je však už vcelku blízko, jelikož jsem si ještě nestačila vyplnit všechno, co si přeji. Ale klidním se, nejsem v něm zatím ani v půlce a v rámci toho kalendářního jsem přeci jen alespoň dva měsíce napřed!

Ještě se mi ho snad podaří naplnit.

Kam mě má pouť zavede? A co, při dalším Samhainu, kdy se spojí hranice mezi živým a mrtvým, mi život ještě přinese?

O tom vám dám zas vědět.

Pokud jste na to zvědaví, tak jako já, můžete tuhle objevnou seberozvojovou a zvědomovací cestu jít spolu se mnou.

Buď přes veřejnou facebookovou stránku, uzavřenější (soukromou), ale o to otevřenější a sdílnější facebookovou skupinu, nebo instagram Vědomého psaní.

Těším se tam!

S láskou

Káťa

(Držíte-li se však raději dál od sociálních sítí, neváhejte být samozřejmě v kontaktu i jinak a třeba mi napsat na info@katerinakaclikova.cz.)

A máte-li čtení už dost a raději byste si něco poslechli, stáhněte si mou audio povídku Královský proud zDARma tu: https://katerinakaclikova.cz/audio-povidka/.

P.S.: Pokud se Ti článek líbil a chtěl*a bys ode mě další, nebo bys mě rád*a podpořil*a i v mém dalším tvůrčím usilí staň se mi patronem či patronkou, viz. tlačítko níž:

Become a Patron!