Chcete do hloubky porozumnět svému dítěti?
Být součástí jeho světa
a chápat, co asi prožívá?
Příběh Má živá abeceda, Vás vtáhne
do dětského světa i duše, takže se plně nacítíte na své sebe, své vnitřní dítě, skze což pak o to lépe
porozumíte právě nejen sobě ale i svým dětem.
Příběh Má živá abeceda vás provede zážitkem, ze kterého vyjdete s naplněnou vnitřní silou a odvahou podpořit své děti, na jejich vlastní cestě poznávání a učení se, ať už bude jakákoli.
Co vám příběh dá?
- Budete mít zpět znovu svou dětskou zkušenost.
- Obohaconou o zkušenost z příběhu.
- Ozřejmíte si z nynějšího odstupu vlastní úsilí a umožníte si tak svou vlasní cestu vyspívání zpětně docenit, zaintegrovat nebo dokonce oslavit!
- Pomůže Vám vyvést se z případného vlastního (třeba i skrytého) traumatu a navede jak jim předcházet.
- Umožní Vám opečovat své vnitřní dítě, takže vyjdete s nově nabitou zkušeností o to silnější!
- Pomůže Vám nacítit se na výzvy spojené se školou a četbou, i třeba dyslexií.
- Rozvine Vaši empatii a souznění s dětmi i kýmkoli dálším, kdo čelí nějaké výzvám na cestě za vlastním vzděláním, i přijetím..
- Zlaskaví Vás (vůči sobě) i dětem ještě víc 🙂
Nahlédněte do příběhu
Mé živé abecedy:
„Povídka mě nadchla i dojala.
Autorka je mistrem volby slov, poskládá věty s lehkostí, přesností, střídmostí. Navodí detailně atmosféru příběhu i do prožívání hlavní hrdinky bez sáhodlouhého popisování situace. A tuto jednoduchost a čtení mezi řádky velmi oceňuji.
Příběh mě vrátil do vzpomínek, ale mohla jsem vše prožít znovu s laskavostí a nadhledem dospěláka. I tak jsem byla dojatá!
Bylo příjemné si uvědomit, že nezapadat do “škatulek” nemusí vadit, když vybereme vhodné prostředí k růstu.
Takže povídka rozehrává další témata a roviny života, nad kterými můžeme hloubat. A to je pro mě poslání SKVĚLÉHO PŘÍBĚHU.“
O autorce e-povídky:
Kateřina Kaclíková
Vyrůstala v radiusu Prahy, Středních Čech i Moravy.
Na základní škole jí byla diagnostikována dyslexie, dysortografie a dyskalkulie, i přesto se nechala vést svým snem být spisovatelkou.
Navzdory četným překážkám, odrazování i negativním proroctvím vystudovala obor Tvůrčí psaní a publicistika na Literární akademii a obor Scenáristiky a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
Během svých studií vykonávala nesčetná povolání a nejen ve své tvorbě, ale i prakticky se věnovala též dětem, které ráda podporuje na jejich cestě za sebou samými.
Dnes předává své vzpomínky a zkušenosti v silných příbězích dál a podporuje na cestě psaní i ostatní, jelikož věří, že pomocí sdílení příběhů lze měnit svět.
Jejím cílem je do psaní, tvoření a života vnášet lehkost a uvědomělé bytí, které vede ke spokojenějšímu a naplněnému životu.
Žije s dcerou a partnerem na Křivoklátsku.
Píše vlatní autorkou tvorbu, scenáře, dramaturguje a popouští svou tvorbu do světa.
Mentoruje a rozvíjí projekt Vědomého psaní, jehož je zakladatelkou.
Spolutvůrkyně o povídce:
V jednu chvíli jsem si vzpomněla na to, jak jsem jako malá také sedávala takhle skrčená, abych se mohla zahřát.
Boží.
Druhé čtení jsem si užila zase o kousek víc.
Je to fakt krásný počin.
Kde se příběh vzal?
Čím více času jsem ve škole trávila, tím více jsem se uzavírala do sebe a okolí nerozumnělo tomu, co se děje, podobně, jako jsem tomu nerozumněla ani já.
Vše se propisovalo do mého sebevědomí, i zdraví, kde se začínalo hrát o čas.
Zatímco mi to ve škole "nešlo" a v očích učitelů jsem byla na vše příliš pomalá, později líná a nakonec prostě hloupá.
Když jsem byla malá, byla jsem radostná, bezprostřední, a milovala všechno kolem asi tak jako všechna zvídavá dítka.
Každý si mě pro mou otevřenost, citlivost a vnímavost hned zamiloval.
Pak přišel nástup do základní školy a s ní velký nápor.
Zlom. Kdy se mnou zčista jasna nebylo najednou nic správně a svému okolí jsem nebyla v ničem dost dobrá.
Máma hledala řešení.
A našla!
I proto, si dnes můžete přečíst a tak i zažít a pozorumnět, tomu co všechno se může v dítěti a kolem něj, při nástupu do školy odehrávat,
a jak to může třeba i dopadnout.
Věřím, totiž že pomocí sdílení příběhů, lze měnit i svět kolem sebe.
A věřím, že tento příběh je jedním z těch, co to dokáží, a inspiruje Vás na Vaší cestě, tak aby se některé křivdy nemuseli opakovat.
Síla příběhu:
To, co zasáhlo nás, nemusí nutně zasáhnout ostatní nebo naše děti.
I přesto jsou některé zážitky, které máme napříč společností v malém či větším měřítku všichni.
Vím, že skrze sdílení příběhů a vlastních zkušeností, jim můžeme dát průchod, nebo i předcházet nesnázím tak, aby byl svět bezpečnějším, vřelejším a laskavějším místem pro všechny.
To je i to, co se svou povídkou snažím dokázat.
Věřím, že příběh dokáže člověka proměnit tak, že je...
Laskavějším v přístupu
vůči sobě sama,
i ostatním.
Co si díky příběhu ještě zažiji,
co se dozvím?
- Jaké to je být ještě dítětem?
- Jaké to může být začínat chodit do školy?
- Učit se brzy vstávat?
- Rychle se oblékat?
- Být součástí velkého kolektivu cizích dětí.
- Pod dohledem cizí paní?
- A do toho všeho se ještě učit třeba číst?!
Vzpomenete si, jaké za tím vším bylo úsilí?
Když všechno probíhalo téměř naráz?
A navíc v čase, kdy je vše kolem zároveň neskonalé dobrodružství, plné objevů, jež zvou k vlastnímu zkoumání a zkoušení?
Příběh Má živá abeceda Vás vším tím obejme.
Ponoří Vás do příběhu dvíky, která pro kterou, nic z ze světa ještě není samozřejmé.
Která vše prožívá právě tady a teď.
Díky, které objevíte třeba i to, jakou výzvou ke škole,
k tomu všemu může být třeba taková dyslexie.
Prožijte si první zkušenosti se školou, četbou i dyslexií skze e-povídku takže obohatéte svou vlastní životní zkušenost, jakobyste tovše prožili na vlatní kůži...
Dopřejte si příležitost mít díky ní náruč dokořán, aby naše děti mohli oplývat tolik podpořenou láskou, kterou v tom všem venku potřebují nejvíce.
Reference:
Povídka je pěkná, je z toho cítit, že je to tvé velké téma, že víš o čem píšeš, to se mi moc líbí.😊 Káťo, ráda tě podpořím, když vidím, že děláš něco, co tě fakt baví a naplňuje!
Autorka o povídce:
Jak už asi chápete, do povídky jsem se dala cele nejen z hlediska příběhu, který je autobiografický, ale i formy...
Krásně to vystihla grafička Petra Jiřinská, když mi psala:
„Přiznám se, že takhle velké písmo jsem doposud nepoužila :).“
Jako dyslektička jsem si totiž přirozeně dala záležet, aby byla povídka dobře čitelná, a to i v telefonu, a četba tak byla, co nepřístupnější.
Pohodlně se tedy uvelebte, dobřejte si svého času a ponořte se do přesunu v prostoru i čase, do dětství...